Zvláštní

6. ledna 2013 v 12:09 | K. |  Nevymyšleno
Svět je vlastně hrozně zvláštní místo, a to ze spousty důvodů. Je tolik úhlů pohledu, z kterých se můžete dívat na život, a někdy svůj úhel pohledu změníte, až když se stane něco přelomového. Takže zatímco dnes je pro vás důležitá třeba návštěva kadeřníka, co já vím, zítra můžete onemocnět (nedej Bože) a pak vám takové starosti budou připadat úplně malicherné. Potom třeba začnete uvažovat nad smyslem života jako takovým, nad něčím nadpozemštějším, než čím se většina z nás denně zabývá. A některé ty úhly pohledu jsou si neskutečně vzdálené, takže je těžké přijmout přesvědčení a pohled někoho jiného, pokud ho sami nesdílíte.


Tímhle jsem se chtěla dostat k jednomu nepochybně zajímavému člověku, kterého jsem sice osobně ještě nepoznala, ale z doslechu toho o něm vím už celkem dost. A nejsem s to se rozhodnout, jestli ho považuji za blázna, nebo jestli se jen bojím věřit tomu jeho "životnímu stylu", dá-li se to tak nazvat.
Vlastně ani nezáleží na tom, jak je starý, čím se živí nebo tak podobně. Podstatné je, že je jeho život rozpolcen mezi světem obyčejným, jaký známe všichni, a světem jiným, kde žijí ti, kteří už vlastně nežijí. Duchové... a možná taky ne. On by to sám asi pojmenoval trochu jinak.
Musím zmínit, že nejsem člověk, který by byl zatvrzelý "realista" a nevěřil ničemu, co se nedá (nebo přinejmenším zatím nedá) vědecky vysvětlit a dokázat. (Když už jsem u toho, nedávno mi v hodině dějepisu uvízla v hlavě velmi trefná poznámka učitele, že zázraky existovat můžou a nemusí. Protože dřív bylo nemožné určit například to, odkud přicházejí bouře a různé další přírodní katastrofy, a tak to lidé připisovali bohům a nadpřirozeným silám. Něco podobného se samozřejmě může dít i dnes: myslíme si sice, že už víme všechno, co vědět lze, ale to si dost možná před stovkami a tisíci let lidé mysleli taky. Takže proto říkám, že se neuzavírám přd tím, co se zatím nedá vysvětlit.)
Ovšem i tak jsem pořád člověk, který nějak vyrostl a nějak si - aspoň částečně - v hlavě uspořádal, jak to na světě chodí nebo nechodí. A přijmout úplně jiný výklad fungování světa je příliš těžké. Jako když víte, že večer prostě zapadne slunce a ráno zase vyjde, a pak přijde někdo, kdo vám řekne, že žádná světlá část dne není, že je pořád jenom tma.
Fajn, budu zase chvíli konkrétní, nebudu to popisovat jen tak obrazně. Ten člověk, o kterém jsem mluvila, běžně potkává duchy (říkejme jim tak), dokáže s nimi komunikovat a vůbec zažívá a dozvídá se zvláštní věci. Až sem by to moje mysl byla schopna pojmout. Dál ale například říká, že pokud je na nějakém méstě příliš silná ona "energie" (zase by to možná nazval jinak), dokáže ho to přímo srazit na kolena, nebo někdy dokonce rovnou omdlí. Doma má jakéhosi šotka v hodinách, který byl původně pěkný lotr, ale už se napravil (celý příběh té jeho nápravy neznám, protože je to prý na dlouhé povídání), a ví o jakémsi kříži, který by dokázal zničit celé lidstvo. Opět se mě neptejte na princip celého toho ničení.
Možná jste už vycítili jistý zlehčující nádech a mírnou skepsi z předchozí věty. Ano, asi tam je. To už je totiž ta část, kterou nejsem schopná vstřebat, protože se mi zdá spíš pohádková. Nezbedný skřítek v hodinách. Kříž, který dokáže zničit lidstvo. A jen tak se o něm dá mluvit, jako by to byl nějaký klacek v lese. Chápete, jak to myslím: kdybych věděla o něčem, co by čistě teoreticky dokázalo zničit nás všechny, mluvila bych o tom...? Ne, spíš bych se třásla strachy, aby se někdo nedozvěděl, že to vím.
Přesto však tento člověk prý při vyprávění svých příběhů působí natolik důvěryhodně a neochvějně, že ho nemůžu rovnou odsoudit a ještě o něm píšu. Dost možná, že kdybych se s ním sama setkala, můj názor by se ještě změnil. Třeba je vážně trochu jiný. A třeba to, co říká, pravda alespoň z větší části. Víte, dobrý vypravěč dokáže i z podprůměrného příběhu udělat NĚCO, když ho umí podat a prodat a když si sem tam něco přibarví. Ani to nemusí být nijak výrazné přibarvení.
A navíc existují i svědci, kteří v přítomnosti onoho člověka viděli věci, které se jen tak obvykle nedějí. Tedy, měli by existovat. Já jsem s nimi nemluvila.
Avšak v případě, že by to všechno, co jsem popsala výše, byla pravda... dokázali byste si představit takový život? Vídat duchy, mluvit s nimi...? Nezbláznili byste se z takové rozpolcenosti? Nebo si myslíte, že kdybyste něco takového zažívali, už byste blázni byli? Ta možnost tady taky je.
A já jsem mimo jiné chtěla poukázat i na to, jak je neslučitelná představa toho, bavit se večer s duchem z hodin, a pak ráno vstát a jít normálně do práce, dobrý den.
Zajímalo by mě, co si o tomhle všem myslíte. Znáte nějakého podobného člověka? Zažili jste sami něco, co neumíte vysvětlit? A nebo se vám to všechno zdá být jeden velký nesmysl?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ophelia Ophelia | Web | 6. ledna 2013 v 13:06 | Reagovat

Jé ty máš taky australáčka? To je skvělé! :) Moc lidí okolo sebe s ním neznám :-D Jakou barvu? :)

2 Ophelia Ophelia | Web | 6. ledna 2013 v 13:48 | Reagovat

Tyjo ta je nádherná!! O_O :-) To já si právě přála mít takhle jen do půlky hlavy hnědého :3 Já bydlím v Praze, takže tady je asi víc lidí(nevím, kde bydlíš), ze kterých by ho někdo mohl poznat. Když byl štěně, tak všichni mluvili o borderce, teď se i najde tak jeden z 5, kdo řekne, že je to hezkej australák :D

3 Tanle Tanle | Web | 6. ledna 2013 v 16:12 | Reagovat

Donutila jsi mě nad tím přemýšlet.. Osobně se zastávám stejného názoru, jako ty. Jsem si jistá, že něco, co ještě nebylo vědecky dokázáno, existuje, ale většina lidí to považuje za nesmyslnost.. a někdy až jen za nějaký výplod lidské fantazie. Některé věci mi sice taky tak přijdou, ale nad některými mě to nutí opravdu přemýšlet a hlavně s těmi situacemi, u kterých byli svědci, ale nebylo to dokázáno.. Krásně napsané. ;) :)

4 Zmražená opice Zmražená opice | Web | 3. března 2013 v 21:12 | Reagovat

V poslední době se mi staly dvě příhody, které si nedokážu vysvětlit. Jednou jsem se kolem čtvrté hodiny ranní vzbudila, a najednou jsem cítila hroznou potřebu jít k oknu a otevřít ho (nikdy dřív jsem žádné takové nutkání neměla. Tak jsem to udělala - a za pár vteřin dorazila domů mamka z práce (která se obvykle vrací o půlnoci).
Podruhé se mi stalo, že jsem přišla do pokoje, a hlavou mi prolétla myšlenka, že můj křeček je mrtvý (taky mě nikdy dřív nic podobného nenapadlo). Bylo to naprosto neopodstatněné, vždyť ten křeček byl mladý a zdravý.. No ale stejně jsem se pro jistotu podívala do klece - a byl tam mrtvý křeček..
Přesto nevím, jestli mám věřit v něco nadpřirozeného. A stejně jako ty si nedokážu představit, že bych běžně zažívala takovéhle "nadpřirozené" věci, a pak normálně šla do školy, jako by se nic nedělo..
Jinak žádného člověka, který by vídal duchy, neznám - ale četla jsem knihu od Lorny Byrne (Andělé v mých vlasech), a ta je vídá.. A po přečtení té knihy už vůbec nevím, co si mám o všem myslet.. (Jinak tu knihu doporučuju, je super :) )

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama