Leden 2013

"Jsem vegetarián a nikdo mi do toho nebude kecat!"

26. ledna 2013 v 18:29 | K. |  Nevymyšleno
K téhle úvaze mě přivedl článek blogerky Lúmenn. Ale nemá to být přímo reakce na něj, prostě mě to jen "inspirovalo", protože vegetariánství způsobuje mezi lidmi překvapivě víc konfliktů, než by člověk očekával.
Dokážu pochopit, že vegetariána rozčiluje, když se mu "nevegetariáni" nějak vysmívají, nebo se ho snaží přesvědčit o své pravdě. Hádám, že jakmile přestane jíst maso, tak už ani smysluplné argumenty, proč maso jíst, prostě nezajímají a nepřijme je.
Na druhou stranu jsou vegetariáni na ostatní lidi poněkud vysazení a používají dokola tytéž argumenty.
"Byli jste někdy na jatkách? Viděli jste, jak je to tam hrozné?"
"Já bych nedokázala pozřít králíka, vždyť by to bylo, jako bych jedla svého Ferdu!"
K první otázce - ne, já jsem na jatkách nebyla. Ale už jsem v životě viděla pár videí, ve kterých popisovali, jaké otřesné podmínky tam panují a podobně. Samozřejmě že JE to strašné, jenže co kdyby se raději lidé nějak zasazovali o zlepšení těch podmínek, než aby křičeli, že nejedí maso? Bylo by to nepochybně prospěšnější, protože těm zvířatům svými "přesvědčeními" přece nijak nepomáhají. Zatím jich na to totiž není dost, a upřímně řečeno nevěřím tomu, že se my dožijeme okamžiku, kdy budou na světě převažovat vegetariáni.
A pokud se podívám na Ferdu, můžu říct, že podobná otázka mě nikdy nijak nedrásala. Možná proto, že králíky odjakživa chováme - na maso. Jako malou mě jejich stahování dokonce celkem bavilo; ne že bych byla nějaký sadistický zvrhlík, ale učila jsem se díky tomu orgány. Čistě "vědecký" zájem, řekla bych. :D
Teď už zase trochu vážněji. Podstatné na chovu našich králíků je však to, že mají poklidný a tak nějak přirozený život. Pochopitelně ne zrovna dvakrát zajímavý, ale nikam je neženeme, nesnažíme se je vykrmit raketovou rychlostí a necpeme je žádnými umělými hnusy. Takže bych řekla, že nemusíme trpět žádnými výčitkami, když je pak máme na talíři.
A nepřipomínají nám žádného ubohého Ferdu z toho důvodu, že jim nedáváme jména (navíc je trochu obtížné odlišit od sebe pět na chlup stejných králíků) a prostě si od nich držíme tak trochu odstup. Ne že by pro nás byli neživé věci, ale nejsou to ani naši mazlíčci, v tom to je.
Nicméně se považuju za natolik tolerantního člověka, že nikoho neodsuzuju proto, že je nebo není vegetarián, a nesnažím se nikomu diktovat, co smí a co nesmí jíst. A řekla bych, že by to tak mělo být i obráceně, že by vegetariáni nemuseli tolik "řvát". Mě osobně jakožto nevegetariána celkem rozčiluje, že si mě vegetariáni představují jako člověka, který se láduje masem dnes a denně. Což prostě není pravda.
Abych to nějak shrnula: vůbec by nebylo špatné, kdyby se obě skupiny lidí nechaly vzájemně na pokoji. "Masožrouti" by nemuseli nazývat vegetariány nějakými poblázněnými ochránci zvířat, co se snaží změnit svět, a vegetariáni by naopak mohli přestat tvrdit, že jsou někteří lidé (včetně mě) vrazi... Třeba by se nám pak žilo zase o trochu líp.

Zvláštní

6. ledna 2013 v 12:09 | K. |  Nevymyšleno
Svět je vlastně hrozně zvláštní místo, a to ze spousty důvodů. Je tolik úhlů pohledu, z kterých se můžete dívat na život, a někdy svůj úhel pohledu změníte, až když se stane něco přelomového. Takže zatímco dnes je pro vás důležitá třeba návštěva kadeřníka, co já vím, zítra můžete onemocnět (nedej Bože) a pak vám takové starosti budou připadat úplně malicherné. Potom třeba začnete uvažovat nad smyslem života jako takovým, nad něčím nadpozemštějším, než čím se většina z nás denně zabývá. A některé ty úhly pohledu jsou si neskutečně vzdálené, takže je těžké přijmout přesvědčení a pohled někoho jiného, pokud ho sami nesdílíte.

COMEBACK, řeklo by se.

3. ledna 2013 v 16:19 | K. |  Nevymyšleno
No... Poslední článek se tu objevil 28.srpna loňského roku. Už loňského... Zvláštní, jen tak mimochodem.
To obvyklé oslavování a všechnonejlepšívnovémrocebilancerokudvatisícedvanáctatakdále jsem letos tak nějak prošvihla, nebo to kolem mě lépe řečeno jen tak proplulo, aniž bych se byla schopna nějak zapojit - strávila jsem totiž nejen Silvestra v posteli s ne zrovna příjemnou střevní chřipkou. Ale to jsem zrovna rozebírat nechtěla.