"Nikdy nechci mít dítě"

11. srpna 2012 v 14:00 | Kriß E. |  Nevymyšleno
Na tohle téma jsem se chystala napsat článek už před nějakou dobou, pak jsem se zamotala do vlastních myšlenek a nechala jsem to být. Jenže dneska jsem někde narazila na dívku, která si je podle svých slov jistá, že nikdy děti mít nebude, a zase mě to trochu popíchlo, abych se pokusila vyjádřit svůj názor.


Mám za sebou přibližně jednu pětinu svého života. Což pořád ještě není tak moc, ale do období, kdy budu nutně muset řešit, jak to se mnou bude dál, se to přehoupne rychle. Měla bych si tedy udělat alespoň nějakou představu, a přestože plánování důležitých věcí nepatří mezi moje oblíbené činnosti, jsem si jistá, že dítě (děti) v tom mém plánu už je.

A všechny argumenty, které by se daly použít pro vysvětlení toho tvrzení "nechci děti", jsou z mého pohledu zastíněny otázkou - A to tady po sobě nechcete nic zanechat?
...ano, možná trochu klišé, a to já klišé skutečně nemám v oblibě. Ale není to tak? Pardon, přijde mi směšné, když se někdo prostě bojí, že mu porod zničí postavu. Na jak dlouho, na pár měsíců?

A že s dítětem stane z člověka (ženy) otrok, který nebude mít několik let žádný život, a když toho prcka konečně vypiplá, tak se začne chovat jako nesnesitelný fracek? Jasně, může se to stát, to holt bude sázka do loterie. Ne všichny děti jsou jako rodiče: nemusí pochytit to špatné, ovšem ani to dobré. Jenže pokud člověk - rodič nebude pochybovat o sobě ani o svých dětech, pak má podle mě slušnou šanci, že z jeho potomků vyrostou lidé, za které se nebude muset stydět, když už nic jiného.

Co se týče kariéry, kterou nesmím vynechat, protože to je asi ještě mnohem důležitější faktor než ty dva předchozí, asi je pravda, že při jejím budování děti překážet budou. Aspoň těch několik let. Takže lze pochopit, že se život bez dětí někomu jeví jako veliká výhoda. Dokud bude možné ho žít.

Jenže co až člověk v sedmdesáti letech zůstane nemocný a... sám? Kariéra skončila. Pěkná postava je dávno pryč. Zdraví je dost možná taky pryč. A peníze jsou na co? Na zaplacení někoho, kdo se o vás postará, abyste nemuseli do domova důchodců? Nebo si je vyskládáte kolem postele, aby vám dělaly společnost?
A až umřete, tak se po jisté době nenajde nikdo, komu byste chyběli, kdo by pokračoval v něčem, co jste začali, nikdo, kdo by si vás pamatoval.

Pochopitelně, pokud z vás budou velcí umělci, spisovatelé, pokud povedete nadaci na pomoc té a té věci nebo něco na ten způsob, tak si můžete s klidem říct, že jste si našli něco, co vám nahradilo to dítě, které jste nikdy neměli. Ale upřímně, komu se to doopravdy podaří?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Em Age Em Age | Web | 11. srpna 2012 v 14:08 | Reagovat

Ha, jsem si docela jistá, že tou dívkou jsem já. :-D Protože jsem to dneska psala na blog mléčného baru. :-D Doufám, že kvůli tomu nemáš nějakou averzi proti mě, jediný, co bych k tomu asi tak řekla, je toto: jak jsem se rozhodla, že nechci mít děti? Stejně jako ses ty rozhodla, že je mít chceš.
Hádejme se o to, co je ideálnější.

Jsem blbá kariéristka, si možná řekneš, ale koneckonců je to můj život a nedám se ovlivnit názory starý školy, kterejma mě krmila moje babička, až mi nakonec znechutila i to, že jsem žena.
Mám oblíbenej citát: "Všichni zemřeme. Mým cílem není žít navěky, ale vytvořit něco, co bude." Už několik let se snažím stvořit něco, co tady po mně zůstane navždycky, napsala jsem dvě knížky a pořád ráda píšu, pokouším se prosadit zpíváním a miluju vědu, jednou  bych se aktivně chtěla věnovat astronomii.
Myslím, že jsem si našla něco, co mi rodinu nahradilo. A je mi blbý napsat sem i ten poslední důvod, ten se mi zatím moc do světa roztrubovat nechce.

Měj se hezky. :-)

2 Robina Robina | Web | 11. srpna 2012 v 14:11 | Reagovat

Síce aj ja sa často oháňam vetou, že deti mať nebudem ale to tiež iba pred dospelými, pretože tá predstava mať raz niečo malé o čo sa mám starať je náhodou fajn. Ja sa skôr bojím, že to nestihnem. Ale nakoniec ma všetko ešte len čaká. Inak je praqvda, že zomrieť sám, musí byť strašné, byť sám v posledných minútach života...a skutočne nechápem niektoré ponosy na to akú "mám po tom pôrode otrasnú postavu" - postava nikdy nezostane naveky dvadsať ročnou. Aj keď je zase pravda, že v mojom veku je skôr nepredstaviteľnou vecou mať deti práve preto, že sa neviem dostatočne postarať sama o seba. Teda tá zodpovednosť tu hrá rolu. Preto rodičom ždy poviem, že nechcem deti, predstava udržať pri živote taký malý uzlík...skrátka niekedy som už teraz nervózna ako to dopadne. A možno aj preto nechcú mať moje známe deti, aj keď väčšinou predkladajú primitívne dôvody typu "budem mať otrasnú postavu a zničenú mladosť nehovoriac o kariére" < takéto dôvody ma často dostávajú do vývrtky aj keď už pomaly nemôžem nič iné ani čakať.
V ankete som hlasovala za možnosť, že chcem v budúcnosti viac ako jedno dieťa. Tým som si istá. Aj keď...netreba predbiehať.

3 Doma Doma | Web | 11. srpna 2012 v 14:12 | Reagovat

Pěkně napsaný článek, na druhou stranu já patřím k té skupině co říká, že nejspíš děti nechce. ( Když už tak maximálně jedno! ) Né kvůli postavě ( kterou už mi stejně nepokazí nic :D ) , ale kvůli strachu, že nebudu dobrý rodič. A taky když se podívám na ty dnešní děti.

Kdo se o mě bude ve stáří starat? Většina dětí se na svoje rodiče vykašle, takže budem na tom stejně ...

4 EW* EW* | E-mail | Web | 11. srpna 2012 v 14:15 | Reagovat

Já s tebou naprosto souhlasím :-)

[1]: bez urážky, ale to co tady píšeš, mi prostě přijde blbý. měj se hezky :-)

5 Any Any | E-mail | Web | 11. srpna 2012 v 15:17 | Reagovat

Aj pri tom ako sa niekto snaží vytvoriť niečo, čo tu po ňom ostane, či sú to už umelecké diela, knihy, objavy, výskumy, stále je tu priestor pre vychovanie aspoň jedného dieťaťa. Osobne nepoznám žiadnu ženu, ktorá by si bola istá tým, že nechce dieťa. Aj keď tu jedna bola, tak neskôr precitla a objavil sa v nej ten materinský chtíč alebo ako to nazvať :D Je to prirodzené.
A ak niekto vážne dieťa nechce, budiž, radšej nech ani žiadne nemá, ktovie či by nebolo zanedbávané a podobne.

6 Kriß E. Kriß E. | Web | 11. srpna 2012 v 15:54 | Reagovat

[1]: Ano, jsi to ty. :-D

Určitě jsem si vůči tobě nevytvořila žádnou averzi, jen prostě nesouhlasím s tvým postojem, což jsem asi dostatečně vysvětlila v článku. A pokud sis našla něco, co ti nahradilo rodinu, tak je to fajn. Jen - jak jsem napsala - se to nepovede každému.

[2]: Zodpovědnost... Ano, ta je důležitá. Ale myslím, že někdy záleží prostě jen na věku, a s přibývajícími léty ta zodpovědnost přijde sama. (Ne že by nebyli lidé, kteří se ve třiceti chovají jako puberťáci, ale ne všichni jsou takoví.) Navíc jak se říká, žádný učený z nebe nespadl, a myslím, že i já budu na prvním dítěti zkoušet metodu pokus - omyl. :-D

[3]: Někam jsem to do toho článku taky psala, že by člověk neměl pochybovat o sobě ani o svých dětech, a pak že to může dopadnout dobře. I když, ono se to řekne, "nepochybuj".
Když se děti na svoje rodiče ve stáří vykašlou, tak už je to zase jenom o tom, že se někde něco nepovedlo.

[4]: Tady asi není moc co dodat, snad jen, že mě to těší.

[5]: Tak si teď říkám, že znám ty, které říkají, že by dítě opravdu nechtěly, ale vlastně už ne ženy, které by v určitém věku děti skutečně neměly.

Jinak víme, jak to dopadá, když se narodí nechtěné dítě - to už je lepší, když se nenarodí, než aby pak skončilo někde v popelnici.

7 Matthias Matthias | E-mail | Web | 11. srpna 2012 v 16:10 | Reagovat

Co když je někdo gay?

8 Kriß E. Kriß E. | Web | 11. srpna 2012 v 17:46 | Reagovat

[7]: A míníš tou otázkou, co má gay dělat, když se svým partnerem pochopitelně dítě mít nemůže, nebo jestli by gayové měli vychovávat děti? Na tom zálěží.

Myslím, že i homosexuál může mít dítě, ač s osobou opačného pohlaví.
A kdyby pro něj něco takového bylo nepřijatelné... hm. Chtěla jsem napsat, že může uvažovat o adopci, ale zjistila jsem - pokud jsem to dobře pochopila - tak jen jako jednotlivec, ne v registrovaném partnerství. To už je pak horší.

A jinak k té druhé možnosti, o výchově dítěte homosexuálním párem bych musela chvíli přemýšlet, doteď jsem nad tím moc neuvažovala a řekla bych, že by to bylo rovnou na článek, ne na komentář.

9 Matthias Matthias | E-mail | Web | 11. srpna 2012 v 17:52 | Reagovat

[8]: to první

každopádně homosexuál nemůže mít vlastní dítě pokud chce a pokud se na základě toho rozhodne, že ho nechce mít - je to dostatečné "ospravedlnění" ?

10 Kriß E. Kriß E. | Web | 11. srpna 2012 v 17:56 | Reagovat

[9]: V tomhle případě bych řekla, že je, jo. Co si myslíš ty?

11 Matthias Matthias | E-mail | Web | 11. srpna 2012 v 17:57 | Reagovat

[10]: těžko říct :)

Mohl by jeden z nich dobrovolně mít sex se ženou, pokud by mu to nebylo příliš proti srsti :)

12 witze witze | Web | 12. srpna 2012 v 9:56 | Reagovat

hm hm... áha :-). A není to jedno? Ať si má dítě ten, kdo chce... ale proboha, ať ho slušně vychovává. Grázlíků je dost!

13 pavel pavel | Web | 12. srpna 2012 v 11:06 | Reagovat

Na děti se ale nikdy spoléhat nemůžeš. Ne nadarmo se říká, že máma uživí deset dětí a deset dětí neuživí mámu. Jak děti vyrostou a založí si vlastní rodiny, obvykle na rodiče zapomenou. Ne vždy, ale často.

14 Kriß E. Kriß E. | Web | 12. srpna 2012 v 11:11 | Reagovat

[13]: Tak když vidím svou mámu, co všechno pro svoje rodiče dělá, asi mám v sobě nějak zakořeněné, že by se děti měly starat.

15 M* M* | Web | 12. srpna 2012 v 13:09 | Reagovat

Patřím k těm, co děti nechtějí, protože je prostě nemám ráda nebo ještě trefněji nensesu je. Vadí mi být s dítětem v jedné místnosti, když můžu přestoupím do jiného vagónu, abych se dítěti vyhnula a v autobusu si sedám na opačný konec a doufám, že se dítko nebude nijak projevovat. Když má přijet návštěva s dětmi, rodiče mě předem upozorní a já vyklízím pole. Jo možná to působí ujetě, ale prostě mi děti vadí a ještě víc mi vadí lidi, kteří se mě snaží přesvědčit, že děti jsou fajn a hned mi jedno rvou do náruče :-?.
Netvrdím, že nikdy žádný mít nebudu, můj postoj se může změnit, ale teď jsem na tom takhle. ;-)

16 Kriß E. Kriß E. | Web | 12. srpna 2012 v 13:23 | Reagovat

[15]: Přiznávám, že to na mě možná trochu ujetě působí, protože přelézat kvůli dětem do jiného vagónu, to asi hned tak někdo nedělá. :-D
A máš nějaké sourozence? Hádám, že ne, aspoň ne mladší, protože to by ses na to pak asi taky dívala jinak. Mně v porovnání s vlastním bratrem přijde spousta dětí jako andílci.
(Taky jsou děti, kterým bych nejradši zakroutila krkem - nebrat doslovně :-D, ale do žádných extrémů kvůli tomu nezacházím.)

17 M* M* | Web | 12. srpna 2012 v 13:46 | Reagovat

[16]: Mám o pět let mladšího bráchu a vycházíme spolu víc než dobře. :-D
Choutky ve stylu "zakroutit jim krkem" nemám (to je většinou zaměřeno na ty co mi dítě dali), v případě nouze dokonce dokážu na prcky být milá a pár minut se tvářit jako že mi děti vůbec nevadí, ale jakýmukoliv kontaktu se prostě většinou snažím vyhnout. Jsem docela zvědavá jak to budu dělat až budou mít kamarádky děti a že některý do toho už nemají daleko... :-D

18 Arvari Arvari | E-mail | Web | 14. srpna 2012 v 17:51 | Reagovat

V patnácti jsem byla skálopevně přesvědčená, že dítě ne, nikdy, ani omylem. Ve dvaadvaceti, i když dětem furt dvakrát nefandím, bych si už dokázala představit, že ho jednou mít budu. To, že bych to dítě velice litovala, kdyby mělo vyrůstat v mý společnosti, je už věc druhá... :-D

19 Tabitha ren Moore Tabitha ren Moore | E-mail | Web | 17. srpna 2012 v 12:11 | Reagovat

Dobrý článek. Dřív jsem byla spíš ten typ,cos popsala. Děti jsem nemusela, doslova nesnášela, na na střední zaměřené na enviromentální výchovu dětí jaksi nešlo se jim vyhýbat,když jsme měli ročně desítky programů pro děti a učitelka, i když věděla, jaký přístup k dětem mám mě už v právku povýšila na chůvu a tou jsem byla až do konce střední. Tím, jak jsem měla ty děti na starost mi došlo, že postava se dá v poho vrátit, že dítě bude jen takový parchant, jak dovolím já a,že kariéra je sice moc hezká věc, ale ve stáří mi bude k hovnu, kdežto ty děti a pocit, že někoho mám, mít budu. Taky mi už není patnáct, kdy jsem, jako většina puberťaček tvrdila, že si nechci skazit život a chci si užívat, ale dnes už to není, jako u našich rodičů, mít sotva po dvacítce děti.... do třiceti bych minimálně jedno chtěla zvládnout, vidím totiž, jak dopadají rodiče,co děti pořídí později, nakonec si pořídí jen jedno a z něj vyroste spratek první kategorie, který by zasloužil mlátit od rána do večera. Navíc, potom, co jsem jednou měla dojem, že ve mě jedno bují ( naštěstí ne) jsem přehodnotila svoje dojmy a shodla se sama se sebou na tom, že by nebylo až tak strašné mít dítě, které by neslo moje geny, možná moje názory, ale zkrátka kusem mě a bylo moje....

20 Gate Gate | 6. října 2012 v 16:57 | Reagovat

Fůj děcka blé nikdy bych to utírala :-!  :-!  :-!  :-!  :-!

21 Nathazrag Nathazrag | E-mail | 21. dubna 2017 v 0:46 | Reagovat

viagra to buy new zealand
http://viagra-withoutdoctor.com - viagra without a doctor prescription
  medical reasons for viagra
<a href="http://viagra-withoutdoctor.com">viagra without a doctor prescription
</a> - viagra beneficial
viagra hangover

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama