Spolehlivá

6. července 2012 v 15:59 | Kriß E. |  Vymyšleno
Na téma týdne Tajemství

Jsem možná hloupá, když vé svém věku ještě řeším, jestli se někdo dozví, kolik mi je skutečně let. Ale přesto to dělám, takže snad pochopíte, když vám to nepovím. Postačí, když řeknu, že toho pamatuji víc, než bych si sama přála.


Ani jako mladá jsem nebyla nijak oslnivě krásná a taky po intelektuální stránce jsem zrovna nevynikala; ne že bych byla vyloženě hloupá, jen jsem neměla nic, o čem bych mohla říct: tak tohle mi opravdu jde. Bylo však něco, co na mě lidé často chválili, i když ne většinou přímo přede mnou. Občas - když třeba přišla nějaká návštěva a povídala si s rodiči v obýváku - jsem se náhodou ocitla u dvěří a slyšela jsem, jak se baví o tom, že jsem obdivuhodně spolehlivá.

Být spolehlivá není něco tak neobvyklého, jenže to, co ti lidé značovali jako spolehlivost, bylo trochu moc širokým pojmem. Nešlo jen o to, že jsem všude chodila neomylně včas a dodržovala jsem sliby, které jsem někomu dala. Zároveň jsem byla ideálním člověkem pro to, abych vyslechla každého, kdo to potřeboval, a nechala si jeho tajemství pro sebe.

Možná to ze mě nějak vyzařovalo a stále vyzařuje, ta důvěryhodnost, která dokáže lidi přimět, aby za mnou přišli, když si prostě jen potřebují vylít srdce. Každopádně jsem za ty roky, co jsem na světě, nasbírala tolik tajemství, že bych si s tím, co vím, spolehlivě mohla vydělávat jako vyděrač, kdybych se snad zbláznila.

A tak se někdy ráno probudím a mám pocit, že prasknu. Kromě vlastních starostí si s sebou nesu ještě léta utajovaných starostí jiných. Někdy jsou ty starosti malicherné a mnohdy už dávno zapomenuté, vždyť koho by dnes zajímalo, že má kamarádka ze školky ukradla jiné kamarádce duhovou pastelku - proto se nebojím, že by se na mě za vyzrazení svého tajemství zlobila, i kdyby tyto řádky teď četla. Ale někdy jsou ty starosti závažné, a byť už ne čerstvé, jsou to kostlivci ve skříni, se kterými musím nakládat opatrně, aby z té skříně nevypadli, i když se mi třeba nelíbí sebevíc.

Neříkám, že někdy nemám chuť sama sobě ulevit a alespoň část těch cizích a zároveň svých tajemství poodhalit někomu jinému. Jsem přesvědčená, že bych si oddechla, a možná bych i vypadala o nějaký ten pátek mladší. Ale vždycky si řeknu, že to nemůžu udělat. Nejspíš prostě nevěřím tomu, že existuje moc lidí jako já. A tak si asi všechna tajemství jednou vezmu do hrobu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Klárka.. Klárka.. | Web | 6. července 2012 v 16:04 | Reagovat

:D :) mas hezky blog.

2 Lilly Lilly | E-mail | Web | 6. července 2012 v 16:07 | Reagovat

Veľmi krásne napísané :)

3 Sasanka Sasanka | Web | 6. července 2012 v 18:19 | Reagovat

Být spolehlivá je v dnešní době obdivuhodné. Fakt :) Chápu, že to asi není nic, co si člověk napíše do inzerátu (spolehlivá dívka hledá chlapce - to by bylo divný), ale je to skvělá vlastnost. I když jak tak koukám, nese to s sebou hodně horších chvilek (já bych asi praskla, kdybych měla udržet něčí tajemství)

4 Kriß Kriß | Web | 6. července 2012 v 21:54 | Reagovat

[2]: Děkuji. :-)

[3]: Je to vymyšlený příběh, pokud jsi to vzala vážně. :-) Já udržet tajemství sice taky umím, ale jako vrba lidem zrovna nesloužím, a možná je to tak lepší. :-)

5 Angel Darkwood Angel Darkwood | Web | 25. července 2012 v 23:11 | Reagovat

Spolehlivost je vzácná vlastnost, stejně tak jako schopnost někomu naslouchat, i když je to někdy těžké si to pak brát všude s sebou. Sama to znám..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama